ČASTO KLADENÉ DOTAZY

Radiofrekvenční identifikace neboli RFID je obecný termín pro technologie, které využívají rádiové vlny k automatické identifikaci osob nebo předmětů. Existuje několik metod identifikace, ale nejběžnější je uložení sériového čísla, které identifikuje osobu nebo předmět, a případně dalších informací na mikročip, který je připojen k anténě (čip a anténa se společně nazývají transpondér RFID nebo tag RFID). Anténa umožňuje čipu přenášet identifikační informace do čtečky. Čtečka převádí rádiové vlny odražené od štítku RFID zpět na digitální informace, které lze následně předat počítačům, které je mohou využít.

Systém RFID se skládá ze štítku, který je tvořen mikročipem s anténou, a dotazovače nebo čtečky s anténou. Čtečka vysílá elektromagnetické vlny. Anténa tagu je naladěna tak, aby tyto vlny přijímala. Pasivní tag RFID čerpá energii z pole vytvořeného čtečkou a využívá ji k napájení obvodů mikročipu. Čip pak moduluje vlny, které tag vysílá zpět do čtečky, a čtečka převádí nové vlny na digitální data.

RFID nemusí být nutně "lepší" než čárové kódy. Obě technologie jsou odlišné a mají různá použití, která se někdy překrývají. Velký rozdíl mezi nimi je v tom, že čárové kódy jsou technologií přímé viditelnosti. To znamená, že skener musí čárový kód "vidět", aby jej mohl přečíst, což znamená, že lidé obvykle musí čárový kód nasměrovat směrem ke skeneru, aby byl přečten. Naproti tomu radiofrekvenční identifikace nevyžaduje přímou viditelnost. Štítky RFID lze přečíst, pokud jsou v dosahu čtečky. Čárové kódy mají i další nedostatky. Pokud je štítek roztržený, znečištěný nebo spadne, není možné položku naskenovat. A standardní čárové kódy identifikují pouze výrobce a produkt, nikoliv jedinečnou položku. Čárový kód na jedné krabici mléka je stejný jako na všech ostatních, takže není možné určit, kterému z nich může dříve vypršet datum spotřeby.

Stejně jako rádio ladí různé frekvence, aby slyšelo různé kanály, musí být i tagy RFID a čtečky naladěny na stejnou frekvenci, aby spolu mohly komunikovat. Systémy RFID používají mnoho různých frekvencí, ale obecně se nejčastěji používají nízké (přibližně 125 KHz), vysoké (13,56 MHz) a ultravysoké frekvence neboli UHF (850-900 MHz). V některých aplikacích se používají také mikrovlnné frekvence (2,45 GHz). Rádiové vlny se na různých frekvencích chovají různě, proto je třeba zvolit správnou frekvenci pro správnou aplikaci.

Různé frekvence mají různé vlastnosti, které je činí užitečnějšími pro různé aplikace. Například nízkofrekvenční tagy jsou levnější než tagy s ultra vysokou frekvencí (UHF), spotřebovávají méně energie a lépe pronikají nekovovými látkami. Jsou ideální pro snímání objektů s vysokým obsahem vody, jako je například ovoce, na krátkou vzdálenost. Frekvence UHF mají obvykle lepší dosah a mohou rychleji přenášet data. Spotřebovávají však více energie a mají menší šanci projít skrz materiály. A protože bývají více "směrované", vyžadují volnou cestu mezi značkou a čtečkou. Tagy UHF by mohly být vhodnější pro skenování krabic se zbožím, které prochází dveřmi do skladu. Pravděpodobně bude nejlepší spolupracovat s konzultantem, integrátorem nebo prodejcem, který vám pomůže vybrat správnou frekvenci pro vaši aplikaci.